Než se pustíte do čtení tohoto textu, chtěl bych se předem omluvit, pokud jsem jej nesmazal. Dlouho jsem si dodával odvahu jej napsat, smazat, nesmazat a nakonec jsem se rozhodnul nastavit publikaci na kulatý den a čas 9. 9. 19:09 (CET). Snad jsem na něj (ne)zapomněl. Věřím tomu, že mnoho proporcí může člověk ve svém životě ovlivnit sám – zdraví, jako v mém případě, však nikoli. Sám nevím, zda nebudu jeho obsah hájit, či jej možná časem (až jej objevím) smažu.

Je 30. červenec 2011. Konec týdne – sobota odpoledne. Asi poslední z mála teplých a slunných dnů prý budoucího deštivého zbytku léta. Probudil jsem se unavený, cítím se mizerně, ruce se mi klepou, chytám tiky v levém oku – a to i přesto, že jsem v noci spal více než 8 hodin. Mám sto chutí se rozběhnout proti zdi a mlátit hlavou do bezvědomí. Abych se znovu představil, jmenuji se Honza Černý. Možná se známe ze školy, ze sportu, možná z nějakého internetového fóra nebo sociální sítě či diskuze pod mým článkem. Ale takhle mě asi neznáte. Nebo ano – a záleží snad na tom?

Duševně se cítím na mizině. Jsem podrážděný a mám chuť prvního člověka, kterého potkám seřvat jako malé dítě. Nemyslím si o svém stavu nic špatného, vlastně mě tento stav žene kupředu – ukázat všem své „nadpřirozené schopnosti“. Mám přece pravdu... vždy mám pravdu a poslední slovo. Jenomže pak přicházejí výčitky: „Dělám to správně? Vím, co dělám? Mám být vůbec na co hrdý?“ Proud myšlenek mi běží hlavou a nemůžu jej zastavit.

Mám relaps. Koncem léta 2009 mi byla diagnostikována bipolární afektivní porucha. Tedy chcete-li po česku: mánie a deprese na vyšším levelu. Cvokař mi oznámil, že mám nízkou hladinu serotinu, dal pár doporučení a napsal hromadu antidepresiv. Původně jsem si říkal, že je to jen nějaké placebo. Na rozjezd, aby se potlačily úzkostné stavy a zkvalitnil spánek, Rivotril. Což o to, byl opravdu jenom na 14 dní po jedné tabletce denně a dobral jsem ho. Ale ty účinky. Celé dny jsem se cítil unavený a bylo mi na zvracení, že jsem ani na nějakou depku neměl pomyšlení. A taky poruchy erekce.

Po dobrání následoval (včetně pravidelných kontrol a krevního obrazu) Neurotop retard 300. Padesát tabletek. Na každý den jedna – abych měl každý den něco pořádného na dobrou náladu. Takže po snídani půlka tabletky, po obědě druhá. Po týdnu jsem dávku zvýšil o půl tablety a nakonec jsem tímto tempem skončil na třech tabletkách denně. Abych se přiznal, nálada byla lepší, vlastně dobrá, v osobním životě se mi celkem dařilo, práce šla dobře od ruky, klidný spánek bez nočních můr. Jen jsem musel pravidelně na krevní testy, kde jak se ukázalo, se mi zhoršila činnost jater. Tím pádem jsem chvíli vypadal jako chudý uhrovitý teenager, ale časem jsem přišel na to, že pleti pomáhá solárium a vitamin B. Omezil jsem i příjem alkoholu (což je v případě braní antidepresiv nezbytnost).

A výsledek? Po pár měsících jsem přestal. Neviděl jsem důvod v tom pokračovat, je mi přece dobře a nemůže se to vrátit. Nejsem přece žádný cvok, říkal jsem si. Mám vše pod kontrolou. Ale chyba lávky – po pár měsících se vše vrátilo do stejných sr*ček kvůli několika spouštěcím faktorům. A bylo to horší. Loni jsem s tím zápasil od léta snad do půlky října. Na podzim to utichlo a vrátilo se přes leden a únor, na chvíli depka utichla. A v červnu se rozjela v „plné parádě“. Už zase „řádím jako dřív.“ Stydím se, potřeboval bych pár facek a chůvu na dozor 24/7. Zatím svůj boj prohrávám. Chci se s tím ale poprat sám – nejsem přece hypochondr. Nebo ano?

Těm, kteří jste měli sílu tento text dočíst až do konce, děkuji za pozornost a ještě jednou se omlouvám za seznámení se svým duševním rozpoložením. Na druhou stranu, neztrácejte naději. Možná jsem se s tím srovnal, vlastní smrtí (ten špatný případ, který v současné chvíli nepřipustím – smrt není řešení a je zbabělá) anebo jsem svůj boj vyhrál a na tento pitomý blogspot jsem kvůli nedostatku času zapomněl (v to pevně doufám). Každý přece máme právo mít svoji třináctou komnatu.

Za celý svůj krátký život jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by nikdy neprožil příkoří a ublížení. A myslím, že není na světě člověk, kterého by prodělaná křivda nebolela. Jenomže je to taky pocit křivky, který ublíženému člověku zcela zatemní mysl a nutí ho dělat zcela nelogické činy. Pocit křivky, ublížení a nespravedlnosti se hluboce dotýká jeho důstojnosti a sžírá ho zevnitř jako rakovina. V nitru pak touží po odplatě, vyrovnání nebo mstě.

„Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči.“

1. List Janův 2, 11

Jenomže neodpouštění má negativní vliv na vaši mysl, tělo a psychiku. Je zdrojem podrážděnosti a nevrlosti. Důležité je umět druhým odpouštět a podívat se na jejich chování s nadhledem a odstupem, protože mnohdy jde o úplné banality. Proto je zbytečné je nosit v hlavě. Neznamená to však začít úplně naivně s čistým štítem, neb to by předurčilo opakování druhé situace. Musíte dát druhému člověku šanci a nechat ho se stydět. Nezapomeňte ale udělat vše proto, aby k předchozí situaci nedošlo.

Ublížil nebo rozčílil vás někdo, koho nemáte rádi? Zbytečně mu to neoplácejte, odpusťte mu a nevšímejte si ho – proč dále ztrácet čas vás dvou? Nejhorší co je totiž posedlost přát mu něco zlého. Celé dny se totiž budete soustředit jen na myšlenky, jak je tomu druhému zle a jen o něm šířit pomluvy. Ve skutečnosti ale nejvíce ublížíte sami sobě, protože se úplně paralyzujete. Nebuďte směšní a ovládněte svůj hněv.

Zapomeňte na křivdu a odpusťte… ano někdy je to opravdu těžké, protože někdy nás dokáží nemile ranit ti, které máme rádi, ale všechno se dá při troše dobré vůle zvládnout.

Kdysi jsem měl jeden nepěkný úraz spojený s frakturou levé orbity, díky které nosím titanovou náradu. Náramně se sem hodí.

A: Za co?

B: Asi napsal špatnou recenzi...

Czech Kingston PR guy:

Ahoj Honzo,  díky, opravdu dobré počtení. Ten kontroverzní odstavec o virtuálním CD-ROM bych možná nechal být, hlavně kvůli tomu, že Ti to samotnému nevyšlo – ale jak chceš.

V publikovaném článku, kde se zabývám dvojicí velmi zajímavých flashdisků jsem se pustil do mega-über-brutal modifikace flashdisku, kdy po úspěšné úpravě firmwaru mělo dojít k vytvoření virtuální CD mechaniky. Trošku se mi to vymklo kontrole...

Úprava flash disku na virtuální CDROM

Kingston ani nikdo z redakce serveru Extra Hardware nenese žádnou odpovědnost za níže uvedený postup. Jedná se o neoficiální návod založený na strojovém překladu ze „sypaného čaje“ a utilitě od výrobce pocházející z neoficiálních zdrojů. Za ztrátu záruky a nevratné poškození svého flash disku nese odpovědnost pouze a jenom jeho majitel. Pokud nevíte co děláte – nedělejte to! Návod pochází z tohoto čínského fóra a byl patrně překládán z ruštiny přes čínštinu do angličtiny. Bohužel se mi jej nepovedlo úspěšně aplikovat na DTU 3.0 G2 – disk je sice plně funkční, ale není možné jej znovu upravit. Pokud jste zvědaví na další funkce, manuál můžete stáhnout zde.

Při hlubším zkoumání obou flash disků jsem narazil na zajímavou skutečnost a přišla mi veliká škoda se o ni nepodělit. Phison odběratelům svých řadičů poskytuje utilitu MPAL v3.29.0B určenou pro úpravu firmwaru. Ta kromě nízkoúrovňového formátování umí také rozdělit disk na několik částí (podle typu řadiče je možné povolit i AES šifrování), změnu sériového čísla, či vytvoření virtuální mechaniky CD/DVD. Tímto způsobem je také nakonfigurován DT4000-M.

Nejprve otevřete GetInfo.exe, který slouží k identifikování parametrů vašeho současného disku. V něm se dočtete informace o jménu, použitém řadiči Phison. Minimalizujte jej a spusťte MPParamEdit_F1.exe. Zatrhněte jednodušší variantu (Basic Settings, New Settings) a potvrďte. Postupně budete muset zvolit typ řadiče, rozsah adres.

Ponechte zatržené nízkoúrovňové formátování (Preformat), zrušte automatické pojmenování disku a pojmenujte jej podle původního. Následně zatrhněte vytvoření dvojice oddílů v režimu 21, vyplňte celkovou kapacitu a určete velikost podle souboru iso (preferujte větší oddíl). Pomocí volby Save as svoji konfiguraci uložte.

Otevřete poznámkový blok a přepište VID na 13FE a PID na 3127. Taktéž ověřte, zda sedí velikost oddílu pro nakopírování obrazu disku. Ukončete veškeré programy a antivir. Nakonec spusťte program určený pro flashování firmwaru MPALL_F1_9000_v329_0B.exe. V něm vyberete soubor *.ini s vaším nastavením pro plánovaný „CD-flash disk“ a pomocí tlačítka Start provedete aktualizaci.

Jak jsem psal v úvodu, úpravu provádíte na vlastní nebezpečí bez jakékoliv odpovědnosti naší redakce. Vlivem několika různých překladů původního návodu mohlo dojít ke zkomolení některých dílčích částí, protože v mém případě nebyl pokus o úpravu úspěšný.

 

V posledních několika týdnech mě trápila nespokojenost s vlastní tvorbou, kvalitou odvedené práce (že mi nestála za to ani odevzdat), celková únava a vyčerpání (i při dostatku odpočinku). Dlouho jsem přemýšlel čím to je a už jsem začínal mít paranoidní představy, že jsem snad duševně nemocný, nemám na to a patřím do starého železa – no prostě solidní depka a frustrace. Nejprve jsem zkoušel zvýšit příjem různých doplňků stravy, vitamínů, minerálů a ovoce, ale světe zboř se, nepomáhalo to. Jakmile jsem se usadil v křesle, autorský blok byl zpátky. Jednu větu jsem byl schopný psát celé hodiny, půl dne jsem tvořil odstavec, který nedával smysl, tabulku o dvaceti hodnotách jsem přepsal s pěti chybami.

Nakonec jsem v zoufalosti začal googlit symptomy a pořád mi jako nejpravděpodobnější vycházel nedostatek kyslíku (ne, leukémie to rozhodně nebude). Je to hloupost, ale začalo to dávat smysl. Vždycky, když jsem se vrátil z běhání (2–3 km večer po práci) jsem došel plný sil a nedělalo mi problém třeba z fleku upravit za hodinu padesát fotek (jen monotónní práce – ořezat, upravit saturaci barev, resize, ale taková blbá kombinace, která nejde udělat skriptem). Zrovna před chvílí jsem po čtrnácti dnech odešel na déle než hodinu ze svého pokoje. Vrátil jsem se, ale málem jsem se udusil. V místnosti mám těžký a vydýchaný vzduch a to i přesto, že větrám – nevím, nedokážu si to vysvětlit, ale poslední čtyři týdny je takové divné počasí - bezvětří. Takže ač mám okna sebevíc otevřená (ale mám je na západ a celý den do nich praží slunce), vzduch prostě stojí na místě. Zatím jsem nevymyslel co s tím, každopádně mé symptomy jsou poslední dva týdny následující:

• špatný spánek, po probuzení cítím únavu, celé tělo bolí
• mám problém s krátkodobou pamětí a myšlením – vezmu do ruky věc a nevím, co jsem s ní chtěl dělat
• klepání rukou, tiky v obličeji
• nesoustředěnost a to i při práci s malým úsekem textu
• únava, ale když si lehnu, neusnu
• ztráta rovnováhy
• bolesti kloubů
• podrážděnost
• bolest hlavy
• ztráta motivace
• ztráta pojmu o čase

Zatím nevím, co s tím vymyslím, ale pravděpodobně změním pokoj, nebo přikoupím nějaký větrák/výrobník kyslíku.

Crouwdsourcing je skvělá věc, stačí se na sociálních sítích zeptat a pokud by to nebylo kyslíkem, pomohla by některá z následujících odpovědí.

Facebook byl vždycky jednodušší a neoriginální sociální sít:

• Ondra Morávek: „Pustím si Guitar Hero.“
• Jan Čerbák „‎...a s tím se má něco dělat? Já myslel, že tomu se říká "život" :-) PS: Zkus chlast;-)“

Rady z Twitteru:

• @Zweitakt: „Procházka s metalem :-) Doma silné kafe a sklenka skotské. Říkám tomu restart. Kávu a sklenku možno kombinovat s houpacím křeslem.“
• @kuratkoo: „Dám si 50+km na kole. Zničím se, v hlavě si uspořádám myšlenky, provětrám tělo i hlavu. Ideál. Aspoň na mě to funguje.“
• @honnycze: „delam to co kure, ale bez kurete (s nim bych totiz umrel na vycerpani).“

Diskuze z Google+ (výběr):

• Petr Šípek: „Jdu se opít s lidmi s podobnými pocity. Zaručeně funguje. Popřípadě můžeš zkusit boxovací pytel.“
• Michal Žák - „začal jsem sportovat, byť to může v kontextu "dlouhodobě unaven" znít podivně... osvědčil se mi na to squash (člověk zresetuje hlavu - všechnu negativní energii vymlátí), případně běhání (při něm se myšlenky výborně třídí)...“
• Majka Pošteková: „Vypiju láhev vína :) Pomáhá to.. Ale piju ho i když jsem plná energie a všechno mi jde od ruky dobře.. :)“
• Daniel Tománek - „chce to začít makat rukama, zrubat se jak pes prací. Pak dáš tři pivka a jsi resetovanej.“

PS: Pokud si myslíte, že se příliš flákáte, zkuste The Ultimate Productivity Blog. :-)

//edit: nevylezl jsem 14 dní z místnosti znamená, že jsem se kromě toalety a sprchy nepohyboval jinde neŽ ve svém pokoji v podkroví :-)

Závist, neschopnost a paranoia jednou stranou mince jsou. Ano, jsou mezi námi tací (a není jich málo), kteří neustále vinu za svůj neúspěch svádí na někoho neurčitého.

Představme si takového průměrného pana Pepu. Ten se za minulého režimu vyučil a nastoupil do kolbenky. Žil si svůj „lepší život pro obyčejné lidi“ a žil by si ho poklidně až do konce svých dnů – ale přišla revoluce. Fabriku zavřeli, protože ji „Klaus rozkradl“ a teď ho vykořistuje soukromník – kamarád Franta. Toho totiž rodiče „protekčně protlačili“ na lepší místo v životě, protože „oni“ určitě měli konexe (ve skutečnosti pilně studoval, šel na vysokou a tvrdě dřel aby něco vybudoval – prostě svůj život nekonzumoval).

A tak Pepa pořád říká, jak bylo za komunistů dobře: „Zlatí komunisti,“ a jak měl všechno levně a samé jistoty. Zkusit podnikat se bojí, protože „oni“ by mi určitě nepomohli. Ale zrovna teď je spokojený, protože se stihnul „vyblít“ do diskuze na zpravodajských serverech a mizí do Lídlu koupit rohlíky v akci.

Každý někdy v životě takového člověka potkal, světe div se, u našich východních bratří na toto natočili pěknou parodii na téma onizmus. ;-)

Tak jsme se nasmáli, HA! HA! A měli bysme si uvědomit, že je nezměníte a zbytečně se nad nimi rozčilujete. Jak říká @sylvaf:

Druhou nejoblíbenější legální drogou hned po alkoholu je u nás závist. Naivně si to vysvětluju tím, že je zadarmo.

P. S. Podobnost se @SemSuchar-em je čistě náhodná. Nadpis se mi prostě líbí.

Každej chlap má velkej strach, že mu dojdou koule a střelnej prach. A mě se to stalo v sobotu 23. července / júla 2011. Cítím se, že jsem v #^&*## a už pátý den se z toho ne a ne dostat. Raději budu o sobě psát v třetí osobě.

Už týden je Jan Černý v koncích. Sedí nad rozepsanými články a nedaří se mu vystihnout přesný obsah díla. Fortuna Victrix mu ukázala svoji odvrácenou tvář. Jeho daimón ochrnul, jeho múza se topí na dně jezera a jak Bůh, tak i bohové na něj zanevřeli… snad výstižněji nejdou popsat jeho svízele.

Honzův blok je úděsný, sedí za stolem a zkouší všechno možné. Dělá si poznámky na papíry – ale vzápětí maže. Nic nepomáhá a to zkoušel obžerství a flámování, ale také abstinenci a hladovku. Inspiraci nenašel ani při dlouhém spánku a několika kilometrovém běhání v temné noci.

Je to trest za jeho domýšlivost, aroganci a ješitnost? Musí mít za každou cenu dokonalé dílo? Proč se vždy snaží být nejlepší z nejlepších a ne jenom průměrný? Tolik ho tíží pomyšlení, Že by mohl být někdo lepší než on?

Klišé vidí i v článcích jiných, mnohem lepších, autorů a inspiraci nenašel ani po rychlém prolétnutí jejich profilů na sociálních sítích. Je to člověk pověrčivý a ani talismany mu nepomáhají. Myšlenky se mu míchají v hlavě. Mít po ruce zbraň, snad i ten mozek, pokud nějaký má, by si z hlavy vystřelil.

Ne nemusíte se o mě bát – byť to působí sebedepresivněji – sebevraždu nezamýšlím. Ta je totiž pro slabochy. Já se vrátím a všechno bude jako dřív…

Jestliže bohové rozhodli o mně a o tom, co se mi má přihodit, dobře rozhodli; neboť nerozhodného si nelze boha jen tak snadno představit. Ostatně z jakéhopak důvodu byli by se odhodlali mně způsobit zlo? Co by tím byli získali, ať už sami nebo vesmír, o nějž především pečují?

Honit se za nemožným je šílenství; nemožné je však chtít, aby špatní nejednali špatně.

Marcus Aurelius Antoninus Augustus, philosophus erat et imperator Romanus ab anno 161 usque ad mortem suam anno 180.

//edit: zbožňuju sarkasmus a zvrhlý humor. Podle Honzy Bočka mám minimálně 4 roky (ale spíš 10 let :-) ) čas:

Kdo jste nestihli umřít v 27 jako hudební legenda, můžete ještě odejít v 33 jako spasitel. Předávkování je pro děcka, nechte se ukřižovat.

Včera mě velmi potěšilo, kolik gratulací a přání, jsem ke svým 23. narozeninám obdržel. Kromě češtiny a slovenčiny byly v několika světových jazycích. Napadá mě hned několik otázek – zaslouží si vůbec někdo jako já takovou pozornost? Vždyť jsem mizerný autor, špatný student a vůbec rozporuplná osobnost plná tolika špatných charakterových vlastností. Jsem jen produkt doby. Měla to snad být výzva, abych se snažil být lepším člověkem? Možná. Jsem vůbec napravitelný? Pokud vycházím z toho, že každý může dosáhnout všeho, čeho si jen usmyslí, tak slibuji, že se budu snažit.

Gratulace mě velice těší a ještě jednou děkuji a předem se omlouvám, pokud někomu z vás zapomenu popřát.

Jestliže sis dobyl takových jmen, jako je dobrý, skromný, pravdivý, rozvážný, vyrovnaný, ušlechtilý, měj se na pozoru, abys nebyl nikdy „přejmenován“; a jestliže těchto jmen přece pozbýváš, rychle se k nim zase vrať! Měj pak na paměti, že „rozvážný“ ti má znamenat, že každou věc zevrubně zkoumáš a bedlivě promýšlíš; „vyrovnaný“, že ochotně přijímáš kterýkoli úděl vesmírné přírody; „ušlechtilý“, že tvá myslící část je povznesena nad mírné i prudké vzruchy tvé tělesnosti, nad ješitnou touhu po slávě, i nad smrt a podobné. Jestliže si tedy tato jména uchováš, aniž jsi dychtil po tom, aby tě jimi nazývali ostatní, budeš jiný člověk a vejdeš do jiného života. Neboť zůstat dále takový, jaký až dosud jsi, a takovým životem se vláčet a poskvrňovat by ukazovalo příliš omezeného člověka lpícího na životě jako ti zpola rozsápaní zápasníci se šelmami, kteří posetí krvavými ranami přece jen se doprošují, aby byli ponecháni naživu „do zítřka“, aby pak byli v tomto stavu znova předhozeni týmž drápům a tlapám. - Hled se tedy do pracovat těchto několika málo jmen, a máš-li sílu při nich vytrvat, vytrvej, jako bys byl přesídlil na nějaké „ostrovy blažených“; pakli pozoruješ, že těchto jmen pozbýváš a nemáš sílu si je uhájit, mužně odejdi v nějaký kout, kde by sis je udržel, anebo vůbec odejdi ze života, ale nikoli rozhněván, nýbrž bez okolků, dobrovolně a skromně, a aspoň toho jediného jsi v životě dosáhl: žes takto odešel.

K tomu pak, abys byl oněch jmen stále pamětliv, ti vydatně přispěje, budeš-li pamětliv bohů a toho, že ani oni nechtějí, aby se jim lichotilo, nýbrž aby se jim všechny rozumné bytosti připodobovaly a aby člověk stejně tak, jako své úkoly plní fíkový strom, pes nebo včela, plnil úkol člověka.

-- Marcus Aurelius Antoninus Augustus (26 Aprilis 121 – 17 Martii 180), philosophus erat et imperator Romanus ab anno 161 usque ad mortem suam anno 180

Jako bonus přikládám omlazovací „dort“ od Matúše Paculíka, jehož narozeniny mimochodem slaví celý svět 31. decembra.

V posledních dnech jsem byl zdravotně indisponován natolik, že jsem prakticky nevylezl z postele. Upoután na lůžko jsem začal hltat velmi zajímavou knihu věnovanou peloponéské válce. Ta probíhala mezi peloponéským spolkem, v jehož čela stála Sparta, a Aténami. Několik let po odražení rozpínavé Persie (Maratón, Thermopyly, Salamína a Plataje) stouplo Athénám sebevědomí natolik, že začali budovat rozsáhlou námořní flotilu a obchodovat s celým civilizovaným světem ve Středomoří.

S počtem podmaněných měst rostlo nejenom bohatství, ale i pýcha. Ke svým spojencům se Athéňané začali chovat přezíravě. Kolem Athén vyrostly dlouhé hradby, které sahaly až k přístavu v Pireu (cca 12 km). Jediným konkurentem Athén byla v té době Sparta. Byť neměla loďstvo, tvořila protiváhu na souši. První záminkou ke konfliktu se stal odchod Megery z peloponéského spolku na stranu Athén.

Po několika letech bojů došlo k dočasnému smíru (nejdelší byl v době tzv. Velkého moru), který byl vždy porušen a celá válka trvala včetně přestávek 27 let. A právě na konci morové epidemie začal stoupat vzhůru mladý ctižádostivý válečník a politik Alkibiades. Čím více ho davy po projevech nosily na ramenou a vojáci oddaně poslouchali, tím více se choval jako samozvanec. Výjimkou nebyly několikatýdenní orgie, kde víno teklo proudem.

Při jednom z dalších mírů se Spartou navrhl expedici na Sicílii. Krátce před vyplutím však někdo všem sochám patrona cestovatelů, boha Herma, pourážel falus. Vina byla svedena na Alkibiada ve chvíli, kdy se nemohl sám hájit. Před trestem smrti se rozhodl odejít do Sparty. Zde zanechal zhýralého života a postupně se stal spartánštější než Sparťan. Během této proměny přesvědčil Sparťany, aby pomohli obléhaným Syrakusám. Sparta vyslala na pomoc zdatného generála Gylippa a za krátkou dobu dopadly Athény v Syrakusách hůř než Napoleon v Rusku – z 60tisícové armády se jich po letech věznění v dolech vrátilo jen několik tisíc.

„Jen Persie má tolik prostředků, aby mohla zaplatit a vybavit lodi, jež porazí Athény. Musíte se zapřít, Sparťané, usilovat o spojenectví s nimi, ne s pohrdáním a odporem jako dnes, ale upřímně a seriózně… Vám, synům Leonidovým, jehož hrdinství zachránilo Řecko před perským jhem, možná tato rada zní jako hanebnost, ale ona je z historického hlediska nevyhnutelná. Persie má zlato. Velkokrál se obává Athén. Jeho poklady budou financovat loďstvo, které přinese vítězství. Jediné, co ještě chybí, je vaše vůle tomuto loďstvu velet.“ Alkibiades skončil… to, co Alkibiades navrhoval, byla zrada tak do nebe volající, že jako v tragédii na jevišti samo její přednesení vyvolávalo hrůzu a zděšení.

Ale to už jsem se dostal za polovinu knihy, pokud vás toto krátké seznámení zaujalo, rozhodně doporučuji knihu přečíst.

Řekla si naše kočka jménem Tygřík a začala se válet na sluníčku za domem...

„You can put your time on the beach to good use this summer…provided you’re willing to spend at least a couple hundred dollars and ignore normal fashion rules.  How? A solar-powered bikini, naturally.  It’s the design of New York-based Andrew Schneider, and it’s getting plenty of attention for its literally flashy looks and (debatable) functionality.“

„At its bottom layer, the solar swimsuit is your standard bikini, but it’s been outfitted with a series of 1″ x 4″ photovoltaic film strips that are fastened together with conductive thread. The solar strips soak up sunshine and make the energy available through a standard USB port, where the five volts provided can charge a phone or power a music player.“

„You can buy the sun-powered bikini at the Schneider’s Solar Coterie site, thought it will set you back about $200 (not a bad bargain considering it takes up to 80 hours for Schneider to craft each one). Men can expect their own version—board shorts that can chill beer using solar—later this summer.“

„Perfect gift for geekette but don't worry guys. Male version Sollar Bikini with additional peltier coming soon. This additional juice is used to power a 1.5 amp peltier junction which cools a single beer in a custom coozy. Double cool! The iDrink solar swimware line is perfect for those who want to go the beach, listen to music, and enjoy a cold and deserved beverage, but who don’t want to get wet! You’ve got tunes, you’ve got beer, you’ve got sun, and you’ve got eachother in swimwear.“

Pro ty, kterým se se nechce v tom horku přemýšlet nad anglickými slovíčky: ženy si mohou koupit za 200 dolarů solární bikiny, pánové si musejí počkat na vylepšenou verzi s peltierem, který mohou použít například k chlazení piva. ;-)

via: ecouterre, greenzer